Kde bakšiš potěší a kde urazí? 

 Dýško, tringelt, bakšiš, všimné. Všechna slova vyjadřují totéž – nepovinnou odměnu tomu, kdo pro nás něco udělal – číšníkovi, pošťačce, někdy paní pokladní, elektrikáři. Nebo pokojské či mladíkovi, co nám pomohl s kufrem až ke dveřím hotelového pokoje. A právě v cizích zemích můžeme často způsobit trapas, jelikož neznámé místní zvyklosti. Proto vám přinášíme pár informací, které vám pomohou trapné chvíle minimalizovat, či zcela obejít…

Zatímco u nás řešíme situaci kolem účtu v levnějších hospodách nějakým zaokrouhlením nahoru slovy „to je dobrý“, za hranicemi by to mohlo být bráno jako neslušnost. Vhodnější je nechat spropitné číšníkovi na talířku s účtem až poté, co vrátil rozdíl mezi účtem a naší bankovkou… Pokud je pokladna společná – a umístěna u východu, to nechte spropitné na stolku,  nikdy ne u pokladny. Co v případě, že platíte kartou? „ Spropitné můžeme připsat na stvrzenku, kterou podepisujeme, nebo dát v hotovosti. Hotovost potěší obsluhu mnohem víc než bezhotovostní částka na stvrzence – ta pak přijde na účet majitele… Platíme-li kartou, vložíme ji do desek a pak je podepíšeme stvrzenku. Vezmeme si její kopii, případně i účet, a vložíme do desek připravený obnos jako spropitné,“ uvádí Karel Špaček v Nové velké knize etikety.

Kde, komu a kolik:

Ve Francii, Španělsku či Portugalsku se spropitné v restauraci nechává zásadně na talířku na stole.(Španělé běžně spropitné nedávají, protože personál v hotelích, restauracích či barech má podíl z tržby).
Řecko – neplatí žádné pravidlo konkrétního procenta, ale drobné necháváte hotelovému personálu či číšníkovi podle míry spokojenosti.
V Itálii se s tringeltem moc nepočítá, je už součástí ceny, ale bránit vám v tom nikdo nebude…
Bakšiš se ve většině arabských zemí – včetně Egypta  - dává vždy a všude. Slovo bakshish znamená dar a vychází z názoru, že bohatství je požehnáním od Alláha a povinností bohatšího je poděli se s chudším… Můžete mít názor jaký chcete, ale pár drobných vás nezabije a na druhou stranu pomůže - lidé budou vůči vám hned ochotnější a vlídnější. Pokud chcete ponechat nějaké drobné tomu, kdo váš hotelový pokoj uklízí – udělejte to buďto osobně nebo připište lísteček s poděkováním. V luxusnějších zařízeních si personál nedovolí vzít nic, pokud nemá jistotu, že je to určeno přímo pro něj.

„Divné“ Finsko…

U Finů opatrně – tam spropitné není! Ani ve Švédsku jej od vás nebude nikdo očekávat – v restauracích i hotelích je už součástí vyšší ceny za obsluhu. Zato taxikáři počítají minimálně s deseti procent.
V Norsku a Dánsku platí pravidlo pěti procent z hodnoty účtu
Ve Velké Británii se v restauracích nechává cca 10%. V barech a hospodách ovšem nic. Zato v USA se s tím automaticky počítá, na dýško, neboli „tips“ spoléhá už mzda číšníků či zaměstnanců v oblasti služeb. Proto se bere jako samozřejmost.
V Japonsku se považuje všimné za urážku.

Někdy méně, někdy víc

Není snadné se zorientovat v tom, kde co platí. Věděli jste například, že pokud jste na obědě s rodinou, nechává se spíše spodní hranice spropitného, pokud jde ovšem o oběd pracovní, s obchodními partnery, tak je to spíše na horní hranici tradice v té které zemi?
V podstatě je to na vás – a my vám přejeme správné rozhodnutí…

až