Velikost textu: AAA

Reklama

Zimní zahrada – luxus a pohoda

18.11.2009

Zimní zahrady se začaly stavět od poloviny sedmnáctého století, kdy se jim říkalo oranžérie, protože byly určeny především pro celoroční pěstování pomerančovníků. Nejdříve to byly zděné budovy s velkými okny, ve kterých se v zimě přitápělo. Pěstování citrusů byla velice nákladná investice, kterou si tehdy mohl dovolit pouze panovník a vysoká šlechta. Právě proto se staly zimní zahrady symbolem blahobytu a i dnes patří k nadstandardu, jsou poměrně drahé a také architektonicky často náročné.

To přece musí být taková pohoda – přes prosklené zdi, uprostřed svěžích rostlin hledět z houpacího křesla na slunce, které těm venku působí možná omrzliny, ale vy si užíváte pohodlí své jedinečné zimní zahrady. Splnili jste si dávný sen. Popravdě – museli jste si na něj šetřit dost dlouho, zimní zahrada je luxus – ale ten obdiv návštěvníků, ale hlavně vaše pohoda to vynahrazují!

Vaše vizitka…

Dnes zimní zahrada symbolizuje společenské postavení či ekologické povědomí svého obyvatele. V současném moderním pojetí rozšiřuje náš obytný prostor a přibližuje nás přírodě. Její nespornou výhodou je především to, že ji můžeme využívat celoročně. Rostliny, které zde umístíme, slouží převážně k dekorativním účelům a proto by péče o ně měla být pokud možno snadná.     

Zimní zahradu lze koncipovat např. jako nevytápěnou, která může posloužit jako jakýsi zahradní pokoj, respektive místo pro přechovávání rostlin během zimy. Může také fungovat jako spořič energie, čili jako přechodová oblast mezi obytným domem a vnějším světem. Komu jde především o zvýšení kvality bydlení prostřednictvím změny prostředí a kdo chce po celý rok vychutnávat příjemnou atmosféru prosluněného vytápěného obytného pokoje plného nádherných rostlin a květin, ten by si měl pořídit si klasickou zimní zahradu.

Aby zimní zahrada přinesla domu výraznější energetické úspory, musela by být bez přídavného vytápění - potom však nemůže sloužit k užívání po celý rok. Na druhou stranu - pokud je zimní zahrada dobře orientována a má kvalitní izolaci, může sluneční energie vyrovnávat ztráty vzniklé umělým topením v nepříznivých obdobích, vytápění tedy nemusí být vůbec nákladné.

Nejlepší je jih

Pro celoroční užívání je samozřejmě nezbytná dobrá izolace. Jednoduchá skla jsou z tohoto hlediska nedostatečná, můžete však vybírat z řady izolačních skel - od dvojitých po trojité. Nejdokonalejší tepelnou bariéru zimní zahrady tvoří neviditelná vrstva kovu - pokud je potažena na skle, funguje jako neviditelné zrcadlo. Propouští světlo, ale odráží velkou část tepelného záření. I nízké zimní slunce opírající se do svislých skel může výrazně přispět k tepelné pohodě - proto může být výhodné na stěny použít skla pro teplo propustnější, na střechu nepropustná. Počáteční investice do kvalitní zimní zahrady je poněkud vyšší, ale určitě se vyplatí.

Aby zimní zahrada mohla sloužit jako samostatný obytný prostor, měla by mít nejméně 10 metrů čtverečních a hloubku resp- výšku dva metry. Je třeba počítat s místem pro květiny i nábytek. Pokud její prostor přímo navazuje na vnitřek domu, stačí plocha i menší. Tvoří li zimní zahrada přechod mezi interiérem a venkovním prostředím, jako podlahová krytina je pak nejvhodnější například keramická dlažba, přírodní kámen či dřevo.
Světová strana, na kterou bude zimní zahrada situována, má zásadní vliv na její další využití i na potřebu vytápění. Nejméně vhodná je strana severní - zimní zahrada zde působí sice jako izolant domu, ale slunce ji takřka nevyhřívá. Nejvýhodnější je jih -  vnitřek i v zimě prohřívají sluneční paprsky, dále pak západ, kde si můžete užívat hřejivých slunných podvečerů. Rovněž rostlinám se v těchto případech díky dostatku světla daří nejlépe. Kdo dává přednost rannímu slunci, může zvolit orientaci východní.   

nt
 

Bydlení

citát dne:

Převádějte velké problémy na menší a menší, a ony nakonec přestanou existovat!

Čínské přísloví

Reklama