Vánoce – nejlepší jsou na talíři
Olovo už dávno nelijeme, střevíci se nehází, z překrajování jablka sešlo. Poetické vánoční tradice jsme po špičkách opustili. Nechali jsme kamsi zmizet i zvyk postních vánočních krmí. Tedy ne zcela, některé recepty trvají, jiné jsou znovuobjevovány. Nicméně vánoční, mezi nimi i štědrovečerní jídelníček se změnil v jakousi nevyhlášenou, přesto však v tichosti přijatou oslavu obžerství.
Pravda, do domácností se vrátil adventní věnec, stále se nechává vykvést „barborka“. To hlavní se však, krom nadělování dárků, odehrává u stolu. Cukroví podle rodinných receptur, neodmyslitelná vánočka, to ano, to zůstalo. Dokonce se toto „zboží“ stává předmětem soutěživosti hospodyněk. I ženy, které během roku vaří jen zřídka, se nechávají strhnout, nakoupí kila mouky, hroudy másla, ořechy, kakao a já nevím co dalšího. Potom se zavřou v kuchyni, odkud se po hodinách vynoří s podnosem mámivě vonícího pečiva, a prohlásí: „… tak letos, letos se mi to opravdu povedlo! Ta vedle má sice báječné rohlíčky, ale tyhle moje pracny, no řekněte…“
Kapr “odplouvá” do minulosti
Sama štědrovečerní večeře doznává poměrně značných změn. Kapr se salátem ze stolů stále častěji mizí, ku škodě nás všech, mám zato. Pravda, pár porcí se připraví – nejčastěji osmaží nebo uvaří na modro – často zůstává rybí polévka. Salát, zejména ten majonézou natěžkaný, se také vytrácí. Co se tedy vlastně podává u slavnostní štědrovečerní tabule?
Ony ty postní zvyky vlastně až tolik nevymizely. Ryba zůstává na pořadu večera. Kapra ale vytlačují jiní, v současnosti populárnější reprezentanti vodní říše. Kupříkladu candát, štika nebo okoun, často dáváme i přednost rybám mořským. Nové jsou zhusta i jejich úpravy. Smažení nahrazuje grilování „na přírodu“ v co nejčistší formě s minimem koření. Kupříkladu mořský vlk v soli nebo pečený mořský jazyk, je to jednoduché a chutné. Existují ovšem i varianty zajímavější. Za všechny alespoň pečený filet z candáta s krémovou koprovou omáčkou, tartare z vařených bio vajec, raviola plněná smaženicí z lišek v jalovcovém prachu, pyré ze sušených šípků, zapečený nákyp z kandovaných kaštanů. Na pořadu štědrého večera však může být i kuře, resp. plněný kuřecí závitek, vařený brambor s petrželí, hezkou roli může sehrát zvěřina – daňčí medailon pečený s kachními játry, podávaný na brusinkové sedlině a balsamicové želé. Pojíst můžeme i tradičně upravenou kachnu, to jest pečenou, se zelím a knedlíkem. Své místo má na večerních talířích i krocan, úprav je mnoho, a téměř všechny báječné.
Vánoční meníčka v restauracích
Že si na zdánlivě náročné receptury netroufáte? Může být, i proto se v posledním čase rozvinul fenomén vánočních meníček v renomovaných restauracích. Pěkné prostředí, atraktivní, vnímavě uchystané krmě, hlavně ale také možnost výběru právě toho, co nám nejvíce chutná, to jsou výhody vánoční večeře v restauraci. A hlavně – čistá kuchyně doma a spousty a spousty ušetřeného času. To všechno jsou argumenty, které, ač nás od tradic nejkrásnějších svátků v roce poněkud vzdalují, mají svoji váhu.
Ať tak či tak, Vánoce a Štědrý den pak především, jsou – nebo by alespoň být měly – plné pohody, lásky a radosti. A k tomu jistě přispívá i kuchyně. Večeře nemusejí být devítichodové, není třeba se „naplnit“ jídlem až po ohryzek. Kost z kapra, zabodnutá v krku není už tak častým nebezpečím, na řadu ale přišel cholagol nebo všechny ty další prostředky, zklidňující žaludek. Braňte se nutnosti jejich použití střídmým přístupem k večeři sice opulentní, ale bohaté spíš na vjemy chuťové, než na zkonzumovaná kvanta. Nabízím několik variant takových pokrmů, sice neklasických, zato však chutných a v rámci vánočního „jedlického“ programu vlastně dietních.
