Ten krásný den,
kdy jsme vyletěli na značky!
18.11.2009
„Ubytovaní jsme byli v jedné malé tělocvičně – všude samá lehátka, ráno jsme vstávali v půl druhé, šli na snídani a potom směr Strahov – na trénink. A byl to krásný pocit, když po všech těch trénincích, místních, okresních, krajských kolech konečně přišel den D a my vyletěli na značky!“
„Ta obrovská plocha všude kolem a tolik nás všude kolem, ještě dodnes mi v uších zní skladba, na kterou jsme cvičili a i ta, při níž jsme odcházeli jižní bránou... pěkná rytmická píseň... slova už si tolik nepamatuji... něco jako... ať si jen deště jdou, ať nás skrápí, nás nezastaví...“
Ano, spartakiáda byla akce, na kterou vzpomínají nejedna tučapská či jiná cvičenka, svazarmovec, dorostenec, dorostenka, žena s dítětem, voják, mladší žákyně, žižkovská žena s kuželem i bez, učeň, vysokoškolák i Antonín Himl. Před 23 lety se uskutečnila poslední, a i pekingská olympiáda je proti ní chabý odvar (čínského čaje). Jen si představte – strahovský stadion pro dvě stě tisíc diváků (kam se hrabe „ptačí hnízdo“ pro 91 000), 160 000 cvičenců (kolik že cvičilo lidí v Pekingu...), 1 206 000 diváků (mimochodem včetně tehdejšího předsedy Mezinárodního olympijského výboru Juana Antonia Samaranche), 1074 speciálně vypravených vlaků (všichni cvičenci i diváci spartakiády 1985 byli samozřejmě odvezeni ve vložených výkonech a většina v souladu se závazky jednotlivců vzdáním se části mzdy za provedený výkon ve prospěch Fondu spartakiády či Fondu solidarity) a k tomu prodaných více než 320 000 párů jarmilek. To byl název cviček, obuvi, aby si méně znalý nemyslel něco jiného.
Ano, spartakiáda, monstrum, které jednou za pět let poznamenalo celou společnost tehdejšího Československa. Sex, lži a cvičení.
Spartakus by se divil
Název spartakiáda vymyslel Jiří František Chaloupecký v roce 1921 pro vystoupení FDTJ – Federace dělnických tělovýchovných jednot, které se konalo v roce 1921 na pražských Maninách. Nechal se přitom inspirovat jménem vůdce vzpoury římských otroků – Spartakem. Než Chaloupeckého ve dvaatřiceti zabila tuberkulóza, patřil k největším nadějím levicové publicistiky: Rudé právo ho nazývalo „naším komunistickým Havlíčkem“. Chaloupecký byl tvůrcem sloganů, pro masy dělníků vymyslel pozdrav „Práci čest“ a pro tělovýchovné akce proletářů zase vybral název spartakiáda. Je to druhé slovo, které dal český jazyk světu. Tím prvním je robot od Karla Čapka. „Spartakiáda“ se ale nějak nevžilo...
Spartakiády byly nejdůležitějším rituálem komunistického režimu, podle kterého by se dnes mohl učit marketing. Například dokonalé PR čili public relations, čili práce s veřejností. Pavel Kohout o proslulé skladbě pracovních záloh nazvané Nová směna nastupuje napsal do Rudého práva: „Tady už končí vymýšlení, hra vzletných a lehounkých slov, která se rodí a zhasínají jako jepice. Místo nich se v srdcích rozhořívají jiná, jež mají hodnotu neměnnou … Takový je i pojem dělnická třída. To, co vidíš na zelenavé ploše Strahova, je mládí dělnické třídy, tvořivá záloha státu.“ Zelenkavá plocha Strahova není omyl, ale fakt. Před spartakiádou v roce 1955 byl písek strahovského stadionu obarven 12 tunami zelené barvy, která bohužel pouštěla a za deště barvila zelenavě i cvičence – tady to straně úplně nevyšlo a vytvořila tak základ pro generaci zelených, nikoli rudých. Ještě víc to rozjela Marie Majerová ve své Chvále spartakiády z roku 1956. Nejdříve slovo k ženám: ...„to se zvedaly z hlubin české a slovenské země mánesovské linie, obraz za obrazem se v kroužení kuželem proměňoval v rusalčí vlání, v něhu kolébek, v tanec víl. Vaše prostná měla plavnost jezerních vln a láskyplný půvab přátelských objetí. Přesvědčila nás o tom, že tělocvik činí lidské tělo překrásným.“
A aby to pánům nebylo líto: ...„nic nepoutá muže dohromady víc než společná práce, společné úsilí, společný boj. Na vašem vystoupení byl patrný úspěch a uspokojení ze společné práce, ze společného úsilí, ze společného boje. Jste stavitelé, muži, a budete ještě dlouho bojovníky… Vaše síla se stane mocí, neumdlíte-li.“
Ale už dost, ať se Maruška Majerová nemusí obracet v hrobě a Kohout ve Vídni. Ostatně, jak se pánové mohou dočíst v jiných rubrikách, bohužel trochu umdlí. I když jsou z roku 1955 a přestože je oslovuje jiné public relations a na jiné produkty.
Spartakiáda jako tvůrce trendů
Spartakiáda byla, řečeno dnešními slovy, fakt hustá. Něco mezi Hvězdnými válkami, Harry Potterem a Paroubkovou svatbou. Proměnila chod celé republiky a zároveň tvořila dějiny. Všechno začínalo téměř rok před samotným vyvrcholením na Strahově – a to Ohňovým poselstvím. Po celé zemi se 4. 10. 1985 přesně v 18.00 rozhořelo 3242 ohňů, aby českému lidu zvěstovali, že nastal čas přípravy spartakiády. Požárníci měli pohotovost, hasiči spali. Přípravy trvaly devět měsíců – asi proto, že to byl porod.
Rozjela se totiž naprosto neuvěřitelná mašinérie, před kterou klobouk dolů. Všechno se odpíchlo od skladby, pardon Skladby, která se vybrala v soutěži z několika set došlých návrhů. A Skladba – musela mít Ideu! Například pro spartakiádu v roce 1985 bylo po několika bezesných nocích rozhodnuto, že nejmladší žactvo bude cvičit na ploše – samo! Aby se ukázala jeho opravdová samostatnost. A naléhává potřeba kultivování dvanácti až čtrnáctiletých dívek si vyžádala náročnější skladbu než v minulosti. „Potřebovaly víc než jiné vycepovat k ladnosti,“ jak se píše v publikaci Československá spartakiáda 1985. Kdo nevěří, ať si zacvičí.
Skladby se vybraly, a potom vyrobily desítky tisíc jejich popisů, Supraphon je nahrál, Merkur rozmnožil a Himl se svými soudruhy rozdistribuoval. Rozjela se výroba nářadí a náčiní. Brnosport pro ženy vyrobil například 30 000 obručí, Optimit v Odrách 2000 medicinbalů pro vysokoškoláky. A když se vrátíme o deset let nazpátek, do roku 1975 – tak tam bylo jedním z nejúspěšnějších náčiní frisbee, tehdy ovšem létající talíř, kterým házeli starší žáci. Teprve třicet let poté se z něj stal hit na celém světě. Pak, že soudruzi neviděli do budoucnosti! A teď si představte, co kdyby spartakiádu uchopili soudruzi v Nike nebo Adidasu! Červené trenky by se staly světovým hitem – jak krásně by se v nich vyjímal David Beckham nebo Tierry Henry anebo Jarda Jágr. Stejně tak úžasné modré cvičební kalhotky pro ženy – a jak jejich slávu do celého světa šíří Tereza Maxová spolu s Heidi Klumovou. Škoda... přeškoda. Ale jedeme dál. Spartakiáda se valí jako řeka do všech okresů, vesniček, tělocvičen, a tam kde nejsou, se nacvičuje venku – v kulichách i teplácích. A do všeho vstupuje i kapitalistický prvek – soutěž, jen ti nejlepší se dostanou na Strahov! Cvičí celá republika, ale pouze 13 824 strahovských značek je volných. Sítem okresních či krajských kol se vybírají praví hrdinové. Jen ti uslyší čtyři dělové salvy, které otvírají spartakiádu. Hlavně ať nestřílejí ostrými... Ale ti, co vypadli, nesmutněli. Za prvé, bylo to docela zábavné: studenti a žáci se díky spartakiádě ulejvali ze školy, vojáci z vojenského výcviku, zaměstnanci z práce. Za druhé: utužoval se kolektiv, v době přípravy spartakiády jely pivovary i lihovary naplno. A za třetí: doplňte sami, dle svých vlastních vzpomínek...
Hurá na Prahu
Byl to ten velký den, kdy se do Prahy sjela ne skoro, ale opravdu celá republika. A hlavně – bylo to zadarmo. Zdarma vlaky, zdarma městská doprava, zdarma ubytování – sice po tělocvičnách a školách, ale komu to vadilo. Taky se o týden zkrátil školní rok a ve spartakiádní týden se ani moc nemakalo (ostatně jako po celý rok). Jen těch Slováků, kolik dorazilo do Prahy, krásných vyjevených Slovenek a statných chalanů zo Záhoria i východniarů! A taky Moraváci, východo, západo, severo, jiho-Češi i kubánští, angolští a bůhvíjací další soudruzi. A jako jasný vrchol - naši statní vojáci, dokonale secvičení, a tak krásní. (Zaplaťpámbu, že na nás krutí imperialisté v době spartakiády, když těch nejlepších 13 824 synů naší země cvičilo na písku, nezaútočili!) To byl mumraj, to byla sexuální revoluce. Plná Praha cvičenců, cvičenek, cvičitelů i cvičitelek! Oslava mládí. A fakt je, že se opravdu slavilo... A cvičilo... A jedly se párky s hořčicí... A když byla zima, pil se horký čaj... A mávalo se... A zkoušelo... A taky se po letech otevřela lanovka na Petřín a na počest spartakiády opravila spousta silnic a fasád. Kostely vynechali.
Zkoušky a vystoupení během čtyř dnů spartakiády (27. – 30. 6.) v roce 1985 zhlédlo 1 206 000 diváků... Celkem se všech spartakiádních sportovních soutěží a akcí zúčastnilo 9 089 243 občanů. To snad nacvičoval i Václav Havel... Údaje jsou z knihy Československá spartakiáda 1985. Toho Havla přidal autor.
Spartakiáda měla několik vrcholů. Prvním bylo vystoupení rodičů s caparty – sladké, dojemné, plné emocí, naděje, lásky. A taky nervíků, protože, jak vzpomíná jedna z cvičících maminek: „Kluk byl tak nervózní, že se ještě před nástupem posral!“
Další vrchol následoval v podobě vystoupení poupat – starších žákyň. Nejde nepřipomenout famózní skladbu Michala Davida. Když se mu, a není to tak dávno, předávaly ve zcela vyprodané Lucerně dvě platinové desky za CD 20 největších hitů I a II, vynutily si jeho fanynky – současná náctiletá děvčata – přídavek. Hádejte jaký... Poupata. Brrr!!! Anebo je to vlastně dobře, že resentimenty, které jsou v nás jak slupky na cibuli, ti mladí už nemají...?
Jasným vrcholem byli vojáci. Strojově dokonalá sestava svalnatých, testosteronem a brómem nabitých borců, kteří jako jeden muž vyběhli jen s odhodláním a bílými trenýrkami na plochu největšího stadionu na světě. Běhá vám mráz po zádech? Dvě stě tisícům divákům ano! Akrobacie, přesnost, dokonalost... „Quel miracle...,“ zvolal tehdejší francouzský ministr pro mládež a sport Alain Calmat, čestný host Československé spartakiády 1985. A pak ještě řičel: „Merveilleux! Magnifique! Fantastique!“ Nedochovalo se, zda to bylo zrovna u vystoupení vojáků, nebo v okamžiku – protože depilace se tehdy ještě nenosila – když více než 13 000 cvičenek vztyčilo své ruce nad hlavu.
Vzpomínky, kam poletíte:
do nebíčka, nebo do peklíčka?
„Během spartakiádního pobytu v Praze jsme spali v základní škole na Strossmayerově náměstí pod Letnou. Na ulici jezdily tramvaje a cinkaly a starší spolužáci naplnili primerosku vodou. Ne, že bych TO ještě neviděl, protože spolužáci – rybáři chytali u městského kanálu, kde plavaly už použité, ale v ruce jsem ji měl prvně. Nasadil jsem si ji však až o mnoho let později.
Z noclehárny to bylo kousek do parku Julka Fučíka, kde byla Matějská pouť. Koupil jsem si od kouzelníka Pokustóna za 5 korun dvě karetní kouzla, kterými ohromuji pacienty dodnes. Vybavuji si, že v těch slunečných dnech jsme se mohli osvěžit smetanovým nanukem Míša, který stál 2 koruny. Snědl jsem i tři najednou a bříško mě nebolelo. Po týdnu ve stověžaté matičce měst jsem se vracel domů. V televizi mě naši neviděli, ale rozzářená očka řekla vše. Otec, posluchač Hlasu Ameriky a zastánce věšení komunistů na lampy, mi odpustil – přeci nebude řezat malého chudáka, který má jizvu na mozku a občas kouká do blba. Začaly prázdniny.“ Jedna z anonymních vzpomínek na naši slovutnou spartakiádu. Tak autentická, upřímná, jímavá.
Spartakiáda – pekelné monstrum plné vřelých vzpomínek. Odhlédněme na chvíli od ideologie a všech nánosů, které jsou na ni navršeny. Prostě se sešla spousta lidí, zacvičili si, pobavili se, vznikla mnohá přátelství, taky manželství, taky nechtěné děti (antikoncepce byla v plenkách a vojáci v akci). Řada cvičenců si při odchodu ze svého vystoupení strčila do kapsy trenýrek či jen vzala do ruky trochu písku ze strahovské plochy... Prostě aby na ten zážitek nikdy nezapomněli. Možná ho ještě dnes někde doma najdeme. Je to dobře, nebo špatně? Ten písek je v pohodě, a to, že je spartakiáda už minulostí, taky.
A cvičit potřebujeme dál – BMI index prudce stoupá a kardiovaskulární i jiné choroby hrozí. Kde sehnat červené trenky a modré kalhotky? Na čem teď vlastně pracují Nike, Adidas, Reebok, Puma a další?
Tak šel vývoj...
První celostátní „socialistická“ spartakiáda v roce 1955 byla pojata jako vyvrcholení oslav desátého výročí osvobození Československa Rudou armádou. Další celostátní spartakiády se konaly v letech 1960, 1965, 1975, 1980 a 1985. Spartakiáda v roce 1970 byla zrušena z obavy, že by se mohla zvrhnout v protirežimní demonstraci nedlouho po ukončení pražského jara a nastolení normalizace. Přípravy na spartakiádu v roce 1990 byly přerušeny sametovou revolucí…
Pavel Štrob