Velikost textu: AAA

Reklama

 Prostě spolu žijeme…

Mezi známými hereckými páry patří k těm nejvíce sympatickým. Oba jsou stále v pohodě, usměvaví, mile naladění. Především jsou ale akční. Koně, psi, lyže, jachta, čtyřkolka, turnaje, závody – Jana Boušková a Václav Vydra nemají čas si vydechnout, natož stárnout.

Jak to u nich dvou vlastně chodí? Divadlo, natáčení, spousta práce, běžné starosti, akční koníčky, ale oni tím vším procházejí s úsměvem a vztyčenou hlavou. Můžete jim zavolat třeba o půlnoci a nikdy vás nepříjemně neodbudou. Zajímalo nás, kdo je u nich vlastně zdrojem energie?
Jana: Děláme většinou to, co nás baví. A i život přinese čas od času něco nového, nějaké překvapení. A ani nemusíme nic vymýšlet. Pokud jde o energii, dáváme si ji navzájem a každý sám ji navíc čerpáme třeba v divadle, u koní, na procházce s naším psem nebo z nějakého sportu.
Vašek je sportovně hodně založený. U Jany to bylo také tak, nebo právě přes svého muže objevila v nejrůznějších sportovních aktivitách nové, netušeně příjemné obzory?
Jana: S Vaškem jsem začala znovu lyžovat, jezdit na koni, udělali jsme si kapitánské zkoušky a začali jezdit na jachtu. Naučil mě i docela slušně hrát tenis, ale od toho a od střílení jsem zběhla.
Co jste dělala, když jste se poprvé se svým mužem svezla na čtyřkolce? Bavila se nebo měla trošku strach?
Bavila jsem se. Jen pokud se jede moc do kopce, tak to mám problém. Mám pocit, že se převrhneme, ale to jsem měla vždycky – v autě nebo třeba i na horské dráze.
A koně? Poznala byste je někdy tak zblízka, nebýt Vaška?
Ne. Tak důvěrně určitě ne. Ale pravda je, že když mi bylo 19 let, tak jsem byla s kamarády o prázdninách na statku u Karla Hlušičky, kde jsem jezdila denně.
Znáte se už od konzervatoře, 23 let jste spolu žili, čtyři roky jste manželé. Určitě přesně víte, co jeden může od druhého očekávat. Co děláte pro to, aby vám vztah nezevšedněl?
Jana: Nic. Prostě spolu žijeme a chceme, aby nám bylo dobře. Oba máme dost práce i různých zájmů, takže chvíle, kdy jsme spolu, jsou nám naopak vzácné. A známe se už skoro 40 let, takže si mnohdy ani nemusíme nic říkat a přesto víme, co má ten druhý na mysli.
Nedávno jste se odstěhovali z Prahy, žijete na Slapech – v čem je život v přírodě jiný? Máte třeba oblíbenou chvíli, na kterou se těšíte a je spojená s přicházejícím jarem a létem?
Jana: Každé jaro vytahuji mladé kopřivy i s kořínky, umyji je, dám do džbánu a zaliji vodou. Po 24 hodinách tu vodu piji. Čistí to krev. Je to recept Ljuby Skořepové. Máme ale třeba i celoročně svíčkami ozdobený stromek na zahradě a na Vánoce to jen strčíme do zásuvky, máme kocoura, milujeme procházky se psem. Vloni jsem si poprvé vypěstovala rajčata. Byla skvělá. Vše je tady daleko jednodušší a přirozenější.
Vašek: Já mám blíž ke koním, všechna roční období s nimi jsou krásná a mají něco do sebe. Ale protože se blíží léto – miluju s nimi plavat v řece.
Vašek připravil úspěšnou knihu o své mamince. Jeho bych se ráda zeptala, jaký to je pocit, být pojednou mamince zase tak nablízku? Možná jí i v myšlenkách sdělit něco, na co dříve nebyl čas? Jak se píše kniha o mamince?
Vašek: Tu knihu začala kdysi psát máma a já jsem ji do toho vlastně uvrtal. Když zemřela, cítil jsem povinnost knihu napsat sám. Po deseti letech jsem pochopil, že to sám nedokážu a osud mi do cesty přihrál paní Bohumilu Spisarovou, která sebrala, poskládala a pospojovala všechny dostupné materiály. Svých asi dvacet stránek jsem napsal na poslední chvíli v letadle na cestě z USA. Prostě jsem byl s mámou na chvíli v nebi…
Jano, jak jste vnímala paní Medřickou vy? Jaká byla tato neobyčejná dáma jako „tchyně“?
Jana: Jako „tchyni“ jsem ji, bohužel, nezažila, ale měla jsem to štěstí, že jsem s ní hrála na jevišti Stavovského divadla a také v televizi ve dvou inscenacích. Nejen, že byla skvělá herečka a byla s ní legrace, ale dokázala mi i pomoci radou a i jen svou přítomností. Jsem šťastná, že jsem se s ní potkala.
Co nám kromě pobytu v přírodě můžete doporučit jako dobití baterek – divadlo, zajímavou knížku, výstavu?
Oba: Tak můžete třeba navštívit některé z našich divadelních představení, např.: Blbec k večeři, který se hraje už 13 let a dosáhl už 600 repríz, nebo hry Turecká kavárna, Věrní abonenti, Co v detektivce nebylo, Příbuzné si nevybíráme, Lo Stupendo aneb Tenor na roztrhání, Noc na Karlštejně, Limonádový Joe, Naprosto neuvěřitelná událost – Ženitba, Vojcek, Revizor, Spasení, Mikve, Pláč, Nepřítel lidu, Lucerna nebo Šunen Romale – Poslyšte Romové, přečíst si můžete třeba knihy Vaše Dana Medřická, Můj rok s koňmi, Parforsní hony a jejich kouzlo, Podkování – je toto zlo opravdu nutné?, Celostní ošetřování kopyt koní, Železo v koňské hubě, nebo jít na nějaké jiné představení, kde nehrajeme nebo si přečíst jinou knížku, se kterou nemáme nic společného.
Pokud jde o vaši dvojici – máte nějaký nesplněný sen? Třeba výpravu za exotikou?
Vašek: Ne, my si sny plníme. My je žijeme. Když chceme.
Vychovali jste Janina syna Honzu a neteř Terezku – podaří se, že se někdy setkáte celá rodina pohromadě?
Jana: Všichni dohromady těžko, život nás rozvál do různých koutů, ale občas se to podaří. A většinou jdeme někam na jídlo a vždycky je to moc fajn.
Každé druhé manželství se dnes rozpadá. Co vlastně oba můžete doporučit jako jistý recept pro šťastný vztah? Jak o něj člověk musí bojovat, co udělat, aby měl pořád toho druhého rád?
Jana: Na to recept není. Ale hlavně je potřeba nesnažit se toho druhého předělat. A nedělat to, co nechci, aby dělal ten druhý. Být tolerantní....no, je toho dost. Ale aby měl člověk druhého rád, pro to se toho moc dělat nedá. To buď tak je, nebo není...
Co Vaška určitě potěší?
Zdraví koně, pohoda doma, já...
Co udělá pro změnu radost Janě?
Společný večer, procházka se psem, já...

 

Krátký životopis

Jana Boušková se narodila 8. 5. 1954 v Kladně. Vystudovala konzervatoř, od roku 1975 hraje v Národním divadle v Praze.
Václav Vydra se narodil 7. 1. 1956, působil v několika angažmá, od roku 1996 je členem činohry Divadla Na Vinohradech. Jana a Václav měli svatbu po dlouholetém vztahu v létě roku 2006 v kostelíku v Nezabudicích.

Lidé a názory

citát dne:

Převádějte velké problémy na menší a menší, a ony nakonec přestanou existovat!

Čínské přísloví

Reklama