To je moje kamarádka

Poznaly se jako manekýny. Vyhlášené krasavice, které u nás předváděly módu pro tehdejší ÚBOK – Ústav bytové a oděvní kultury. Před Martou Pospíchalovou, Natálií Kšajtovou a Hankou Packertovou byli chlapi schopni zakleknout na ulici a vyjádřit jim obdiv. V dobách, kdy se krása ctila a muži byli gentlemani. Dost se od té doby změnilo. Přátelství těch tří holek ale ani v nejmenším. Sedí na ně citát německého filozofa Anselma Gruna: „Opravdová přítelkyně má schopnost vprostřed noci zažehnout světlo.“

Na datu nezáleží

V momentě setkání s nimi máte pocit, že vás zavalila energie čerstvých maturantek. Neustále se smějí, jsou v pohybu, vyprávějí, přestože půvabná Marta si občas postěžuje na bolesti zad a Hanka s Natálkou v nadsázce připustí, že sem tam něco zapomenou. Věk pro ně není důležitý. „Víte, skutečně nezáleží na datu narození, ale na tom, jak se člověk cítí,“ říká s úsměvem Marta. „Zeptá-li se mě někdo na věk, odpovídám, že jsem osmatřicátý ročník. Zní to přece líp, než když řeknu, že mi táhne na dvaasedmdesát!“ Natálie se přidá: „Já zase, pokud se někdo zeptá, jak starý je můj prvorozený syn, říkám – šestačtyřicet a narodil se, když jsem ještě nebyla na světě! Věk ale opravdu neřešíme. Stále se kolem nás děje tolik zajímavých věcí, že roky nestíháme vnímat!“
Co je ale podstatné, je jejich kamarádství. „Je pevné, neměnné,“ dodává Hanka. „Můžu vám přitom potvrdit, že během let prošlo nejednou životní zatěžkávací zkouškou.“
Poznaly se v šedesátých letech. Předváděly pro ÚBOK. Marta začala s kariérou manekýny jako první. V jednotlivých podlažích tehdejšího Domu módy visely její obrovské fotografie. Právě tady, na chodbě, ji Natálie s Hankou poprvé nenápadně obhlížely. „Říkala jsem si, že tenhle dokonalý ideál krásy nikdy nikdo nemůže překonat,“ říká Natálie. Nakonec se staly kolegyněmi. Postupně přítelkyněmi na celý život. Skutečné hvězdy časů, kdy ještě neexistoval bulvár a manekýna musela před vstupem na molo zvládnout i taneční choreografii špičkových mistrů, jakými jsou třeba Josef Koníček nebo Pavel Šmok. Módní přehlídky měly vysokou úroveň. Pracovní náplň Marty, Natálie a Hanky byla nesmírná. Kromě předvádění na molech a fotografování k ní patřilo i angažmá v divadle Rokoko, kam je přivedl Darek Vostřel, natáčení v Krátkém filmu, občas v televizi. Z nebe ale zase rychle zpátky na zem. Milé manekýnky, zítra je přehlídka v JZD! Vzaly své štengry s oblečením, zabalily modely do pytlů, boty do kufrů a jely. „Neměly jsme s cestami na venkov nejmenší problém,“ usmívá se Marta. „Neumíte si ani představit, jak tam lidé byli nadšení. Zahrnuli nás spoustou jídla, přízní, obrovským zájmem.“ Marta Pospíchalová byla přitom jednou z hvězd Světové výstavy Expo v roce 1967 v Montrealu. Působila tu jako modelka více než půl roku. Do konce kariéry předváděla i v Ateliéru módní tvorby profesorky Zdeňky Bauerové a vynikajícího návrháře Zdeňka Křečka.

Poprask na molu

V porovnání s dnešním postavením modelek se jejich práce srovnávat nedá. „Samy jsme si tahaly šaty do autobusu, štengry s modely jsme vláčely po celé zemi,“ vysvětluje Marta Pospíchalová. „Šaty pěkně rozvěsit, přinést kufry s doplňky. Z přehlídky jsme se vracely třeba v půl třetí v noci, ale to nikoho nezajímalo. Honem do ÚBOKu, odtahat kufry zpět na místo. Samy jsme se líčily, samy oblékaly, pomohla nanejvýš jedna druhé. A dnes populární profese stylisty nebo vizážisty? Prosím vás, k čemu? Manekýna si musela vystačit sama. A za to všechno jsme nakonec dostaly kolem 105 korun. Je ale pravda, že hezké boty tehdy stály 90!“
Manekýny té doby v sobě měly krásu, šarm, noblesu, ale ještě něco navíc. Každá z nich byla originál. „Dnes, když vidím dívky na molech, mám pocit, že jsou klonované,“ říká Hanka Packertová. „Stejný styl, stejný výraz. Připadá mi, že dnešní modeling individualitu potlačil. Modeling naší doby byl takový, jakoby vás někdo hodil do vody a vykřikl za vámi: „Tak si plav!“
Natálie Kšajtová pochází z ruské emigrantské rodiny. Ve tváři má rysy aristokrata a zvláštní, jemnou krásu. Pro svůj původ nesměla před lety studovat vysněnou vysokou školu, modeling vnímala zpočátku jako možnost přivýdělku. Už při první přehlídce dokázala zaujmout. 
„Poprvé jsem vyšla na molo,“ směje se. „Tehdy už jsem věděla, jak se mám chovat, jak líčit, protože předtím jsem si v Uměleckoprůmyslovém muzeu pečlivě prohlédla časopisy Vogue. V momentě, kdy jsem vyšla, naproti mně se objevily dvě dívky, které se ladně nesly, ale jejich postavy zabraly celé molo. Šly těsně vedle sebe, já proti nim. Byla jsem na molu poprvé v životě, logicky netušila, jak situaci vyřešit. Předtím jsem ale chodila do sportovní školy a dělala mimo jiné skok vysoký. Z mola jsem seskočila, vystřihla pirue­tu a když kolegyně přešly, na molo jsem naskočila. Namísto trapasu jsem zaujala. Lidé byli nadšení, volali: Natálie! Najednou o mně všichni věděli. Vidíte, tak před lety dopadl můj zasvěcovací souboj…“
Velké peníze se v jejich době kolem modelingu netočily. Jiná byla i řada dalších věcí. Dnes má národ přehled o tom, která z celebrit si nechala zvětšit poprsí, jak vypadala před a po zákroku. Včetně nejintimnějších detailů. Doba našich modelek byla v tomto směru jiná. „Dnes vidíte na přehlídkových molech i velmi odvážné modely,“ říká Marta. „Spodní prádlo se předvádí bez skrupulí. Za našich časů předváděla spodní prádlo jen nižší garnitura manekýn, ke kterým jsme my, profesionální manekýnky v ÚBOKu, nikdy nepatřily. Styděly bychom se za to, vlastně nic podobného nepadalo v úvahu.“   

O svá kamarádství pečujte

Jejich společné roky tvoří spousta zážitků. Humor, úsměvy, vtipné historky, které z rukávu sypou na počkání. Přítelkyně Marta, Hanka a Natálie spolu ale v životě prožily i složitější chvíle. Momenty, kdy se nedaří. Konec lásek, rozpad vztahů, ztráta partnera. A po nich zase usilovné hledání jistoty, která přichází s přátelstvím. Prožily v životě okamžiky, kdy nebyly jen usměvavými hvězdami přehlídkových mol a jevišť, ale ocitly se skutečně na dně. Pojednou ale zjistily, že z toho dna šlapou vzhůru. A po svém boku mají kamarádky.
„Přišla jsem jako mladá holka z moravského Velehradu do Prahy, chtěla studovat herectví a přitom jsem se seznámila s Milošem Kopeckým. DAMU mi rozmluvil“ říká s úsměvem Marta. „Náš vztah trval tři roky. Pro mne to byla vysoká škola života, poznala jsem vedle něho úžasné lidi, jako jsou třeba Květa Fialová, pánové Werich, Horníček a další. Poté jsem zjistila, že podobnou láskyplnou euforii jako se mnou si Miloš užívá i s mnoha baletkami. To víte, že kamarádky v té chvíli měly pohotovost! Zklamaná a rozčarovaná z prvního vztahu jsem později potkala Františka Šafránka, fotbalistu Dukly. Vzala jsem si ho, manželství skončilo po osmi letech. Může zato osud, on byl hodný, slušný člověk. Všechna má trápení s láskou se mnou prožily i holky. Musíte mít v životě někoho, kdo je naladěný stejně jako vy. A víte o něm, že nezklame. U kamarádek a kamarádů to tak obvykle bývá.

A já mám na ně štěstí

Marta je 39 let provdaná za herce a režiséra Petra Pospíchala. Téměř se nechce věřit, že šarmantní kráska je nejen maminkou, ale dnes už i babičkou dospělé vnučky.
Hanka Packertová je herečka. Kráska, z níž životní energie přímo čiší. Působila v Laterně magice, kde uváděla představení Variace, s Martou a Natálií kromě módních přehlídek společně hrály i v divadle Rokoko. Prvním Hančiným manželem byl Petr Packert, fotbalista pražských Bohemians. S ním má dceru, které je dnes 38 let. „Má dcera trpí roztroušenou sklerózou, je ale velká bojovnice,“ říká Hanka tiše. „Prošly jsme si spolu v životě mnohé, hodně nesnází, ale ona je nesmírně statečná. Se svou zkušeností ale vím, že v určitém věku je pro vás přátelství důležitější než láska. Mé první manželství byl pohodový, spíše přátelský vztah. Druhé předznamenala silná a vášnivá láska. Když vztah skončil a manžel odešel po více než dvaceti letech k jiné ženě, byla jsem úplně na dně. Z bolesti mě zachránila Marta s Natálkou. V životě potřebujete někoho, s kým můžete o všem mluvit. Svěřit se, najít pochopení a v tom jsou „babince“ – ženské kamarádské party geniální. Všem proto radím – o kamarádství pečujte! Dnes už vím, že smutek přejde, zase vyjde sluníčko. Životní zkušenosti mě posunuly dál. Láska je pro mě stále důležitá, už ale vím, že v životě ji mohu celkem snadno ztratit. Ale přátelství? Pro mě je jistota. Je neměnné. Znamená klid v duši. A láska? O té jsem bohužel nic podobného v životě říci nemohla.“

Hoře vykliď ze srdce

Natálie připouští, že se v jisté etapě života kamarádkám vzdálila. „Tehdy jsem se svým partnerem žila na venkově na chalupě,“ říká. „Můj přítel ale náhle zemřel. A já si uvědomila, jakou jsem udělala chybu. Žila jsem na samotě, bez kontaktu se světem. Mobily neexistovaly, telefon jsme zapojený neměli. A já najednou zůstala sama, úplně vyřízená. Ten čas byl úžasnou prověrkou našeho přátelství. Hodně mi tehdy pomohla Bible. Používám ji jako orákulum. Třikrát převrátím, sáhnu do ní a hledám odpověď. Tenkrát mi odpověděla: Hoře vykliď ze srdce svého a drž si od těla zlo! Právě tyhle holky mě nakonec svým přístupem, legrací, smyslem pro humor dokázaly ze všeho dostat. Ani jednou mi neřekly, ty jsi se ale celý čas neozvala a my třeba také mohly mít problém! Když jsme spolu, na nic si nehrajeme, nakonec jsme po těch letech jako sestry. Marta je nesmírně moudrá, má v sobě empatii, dokáže se do druhého člověka vcítit. A Hanička? Je úžasná, Hanka rozdává lásku. Lásku v ženském pojetí. Možná proto je její láska skvělá, je totiž všeobjímající.“
Marta jen dodává: „Hanka a Natálie jsou jako moje sestry. Každá je jiná, ale obě se skvěle doplňují. Hanka je živelnější, plná energie, říkám jí „prkotka“. Natálka je studnice vědomostí, od ní čerpám. Řekla bych, že je můj duchovní guru. Přivedla mě třeba i ke studiu na vysoké škole. Spolu se svými kamarádkami si vlastně stále plním sny. Před lety mne zvědavě okukovaly na fotkách v Domě módy, nakonec jsme si vzájemně vstoupily do života. Vidíte, je zjevné, že ani po letech toho žádná z nás rozhodně nelituje.“