Nevěřte výhodným nabídkám!

18.11.2009

Většinou stačí jen docela málo a ze zákazníka se stává „oběť“. Stačí vyrazit si na předváděčku zaručeně dokonalých výrobků, které musíte mít. Pokud ne přímo vy, šikovný prodejce je dovede vnutit jako vánoční dárek, případně základ příští výbavy pro vnoučata. Místo radosti si pak mnohý zákazník doma zoufá. Nesmí ale zapomenout, že i on má svá práva.

Zákon nebo psycholog?

Pokud se nás to přímo netýká, hltáme podobné příběhy jako laciné detektivky. Stará paní podlehla na předváděcím výletě s obědem, který organizuje firma XY, nátlaku prodejce a nakoupila za čtyřicet tisíc. V momentě, kdy si doma uvědomila dosah svého činu a hlavně prohlédla hromadu upatlaných krabic, kterou jí ochotní zaměstnanci firmy donesli až do předsíně, zatoužila kupní smlouvu zrušit. Netušila, že ji čeká dlouhé popotahování. Zklamání a často i ztráta velké finanční částky. Nekalé obchodní praktiky, předražené nepotřebné výrobky, zklamaní nebo dokonce zadlužení klienti. Vděčné téma mnoha novinových článků, případně televizních pořadů, kde rozhořčený zákazník obvykle hledá radu. Přes veškerá podobná varování a příběhy ze života nacházejí nejrůznější „podomní obchodníci“ stále nové oběti. Pravda je taková, že zabránit „masáži“ dobře proškolených prodejců vám pomůže spíše psychologické cvičení. Duševní obrana, sebevědomí a vlastní neotřesitelnost. A ještě lepší variantou je nabídkám na nákup těch nejfantastičtějších produktů pod sluncem vůbec nenaslouchat! Pokud už ale máte nevýhodný nákup za sebou, je dobré znát práva zákazníka (spotřebitele). Upravuje je, jak už to nakonec v naší právně nevyzpytatelné zemi chodí, několik různých zákonů. Těmi nejdůležitějšími jsou Zákon o ochraně spotřebitele a Občanský zákoník. Podstatný je především druhý z nich.

Povinnosti dosud neznámé

Právě do Občanského zákoníku byla novelou z roku 2000 vložena nová část nazvaná Spotřebitelské smlouvy. Pro spotřebitele je to vcelku sympatická novela. Dodavatelům, kteří dodávají zboží a služby zákazníkům, naložila řadu jim do té doby neznámých povinností. Navíc jejich neplnění trestá tím, že uzavřené smlouvy nebo jednotlivá ujednání mohou být prohlášeny za neplatné. Občanský zákoník vnímá jako spotřebitelské všechny smlouvy, zejména kupní a o dílo, pokud jsou smluvními stranami na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel. Dodavavatel je ten, kdo při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své podnikatelské činnosti. Spotřebitel naopak v rámci své podnikatelské smlouvy nejedná. V praxi je to celkem jednoduché. Každá smlouva se v konečném důsledku posuzuje individuálně. Pokud si například podnikatel truhlář kupuje televizi, je sice stále podnikatelem, nicméně v rámci této konkrétní smlouvy logicky jako podnikatel nejedná. Znamená to, že při nákupu televize uzavírá spotřebitelskou smlouvu. Oproti tomu při nákupu dřeva jako materiálu pro svou dílnu už dotyčný jako podnikatel vystupuje. A proto také smlouva, kterou uzavírá, nemůže být v žádném případě vnímána jako spotřebitelská. Pro nás je ale důležitá jediná věc. Pokud jste podlehli reklamní masáži a nakoupili za cenu zlatého sadu otřískaného nádobí, z něhož po prvním použití začíná odpadávat smalt, řídí se kupní smlouva, kterou jste přitom uzavřeli, právní úpravou spotřebitelských smluv. Totéž platí i pro kosmetiku ze šumavských hvozdů, podložku z ovčí vlny, ventilátory bez vzduchu nebo tašky na kolečkách, k nimž kolečka musíte vyhrát až v následující tombole. Smyslem smlouvy bylo pořídit si nové vybavení do domácnosti. Při jejím uzavírání jste nejednali jako podnikatelé a máte tudíž k dispozici svá práva spotřebitele.

Dovolejte se neplatnosti

V momentě, kdy sedíme u stolu v místnosti plné lidí a prodejce do nás od svého stolku s mikrofonem v ruce hučí, že pokud vnoučeti nekoupíme tento hrnec, zničíme nejen jeho kariéru, ale možná i příští život, příliš neuvažujeme. Prodejce ještě k vašemu podpisu na kupní smlouvě přidá několik dárků zdarma. Dětské náramkové hodinky s obrázkem medvídka Pú nebo příbory, které se při dotyku s knedlíkem rozezní jemným zvukem rolniček. Kdo by nepodlehl? Horší jsou návraty domů. Okamžik, kdy si „výhodný nákup“ necháme pěkně v klidu projít hlavou. V té chvíli se vyplatí prozkoumat, zda právě váš prodejce při uzavírání a plnění smlouvy dodržel všechny popsané povinnosti dodavatele ukládané mu zákonem. Porušení povinností dodavatele může mít za následek neplatnost kupní smlouvy. Neplatnosti se ale musíte dovolat. Smlouva nebo její konkrétní ujednání není neplatné samo o sobě, ale pouze v případě, že tuto neplatnost uplatníte – u dodavatele či u soudu. Právní teorie označuje takovou neplatnost za relativní, jejím protikladem je neplatnost absolutní. Obecně platí, že neplatné je pouze ujednání smlouvy, které je v rozporu s právní úpravou spotřebitelských smluv. Pokud však toto konkrétní ujednání ovlivňuje přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. K ochraně a hlídání práv spotřebitele je zákonem povolána především Česká obchodní inspekce. Některé povinnosti dodavatelů pak mohou kontrolovat a jejich nedodržování sankcionovat přímo živnostenské úřady.

Místo uzavření smlouvy

Další podstatná okolnost, která může mít vliv na platnost uzavření smlouvy. Týká se například nechvalně známých levných zájezdů, kdy podmínkou účasti je vaše přítomnost na následné akci s předváděním a nabídkou výrobků. Nabízené zboží samozřejmě můžete odmítnout. Účast na zájezdu vás ke koupi právně nezavazuje. Zákon říká, že byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele (kanceláře, provozovny, pobočky), nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k podnikání, může spotřebitel bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce od smlouvy písemně odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření. Pokud mezitím nedošlo k dodávce zboží či služeb dodavatelem, prodlužuje se lhůta na 1 měsíc. Dodavatel je v takovém případě povinen vrátit spotřebiteli jím již zaplacené finanční částky do 30 dnů od odstoupení od smlouvy. Pozor však – shora uvedené neplatí, pokud si spotřebitel návštěvu dodavatele za účelem objednávky výslovně sjednal. Dodavatel má povinnost na shora uvedené právo spotřebitele
písemně upozornit nejpozději při uzavření smlouvy. Musí také konkrétně označit osobu, u které je třeba toto právo uplatnit. Nemusíte ji nijak zásadně hledat. Dodavatel je povinen uvést její bydliště či sídlo. Pokud tuto svou povinnost nesplní, nahrává opět vám – spotřebiteli. Lhůta na odstoupení od smlouvy se díky tomu totiž prodlužuje na jeden rok.

Buďte aktivní

Je jasné, že svých práv se musíte aktivně domáhat. Pokud dodavatel ve vašem případě porušil své zákonné povinnosti, máte jako spotřebitel dvě základní možnosti:
1) Soudní cesta. Jen ta vám může přinést zpět finanční prostředky vydané za nepotřebné zboží. Jedině soud může závazně a vykonatelně uložit dodavateli vrátit spotřebiteli peníze vydané za toto zboží či služby. Upozorní-li spotřebitel v žalobě soud, že v případě jeho smlouvy porušil dodavatel jeho práva garantovaná zákonem, musí k tomu soud přihlédnout a v rámci svého rozhodování shledá konkrétní ujednání či přímo celou smlouvu za neplatnou.
2) Orgány státní správy. Nemohou sice dodavateli přímo nařídit, aby konkrétnímu spotřebiteli vrátil peníze za konkrétní výrobek. Mohou však provinilému dodavateli uložit pokuty, které jej svou výši zasáhnou citelněji než vrácení jedné kupní ceny.

Co zákon zakazuje

Kromě obecné úpravy zákon konkrétně vyjmenovává ujednání, která jsou pod sankcí neplatnosti (viz vpravo) zakázána. Jedná se například o ujednání, která:
– vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví,
– vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu,
– stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky závislé výlučně na jeho vůli,
– opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez důvodu a spotřebitele nikoli,
– zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy,
– dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě,
– stanoví, že cena zboží či služeb bude určena až v době jejich dodání, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit,
– přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel tak neučiní,
– dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele na jiný subjekt.

Obecné zásady spotřebitelských smluv

Práva spotřebitele:
Základní právo spotřebitele je právo na nezhoršení jeho smluvního a právního postavení.
Zákon zakazuje, aby se ujednání spotřebitelských smluv odchýlila od zákona v jeho neprospěch; spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje.
V případě pochybností o významu smluvního ujednání platí výklad pro spotřebitele příznivější.
Další obecné ustanovení zakazuje, aby spotřebitelská smlouva byla výrazně nevyvážená v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele – to se však nevztahuje na ujednání vymezující předmět plnění smlouvy (tedy co má být dodáno) a cenu tohoto plnění.

Petr Mikysek, advokát